Dům má pravidla
Pravidla, na kterých dům stojí
Deset věcí u stolů a deset v celém domě. Nic z toho nepřináší trest; je to jen způsob, jak spolu vydržet celý večer.
U stolů
Deset pravidel pro sál
Do sálu smí jen ten, komu je osmnáct let; u dveří se ukazuje doklad s datem narození, i opakovaně.
Žetony patří stolu, ne hráči: nedají se odnést, vyměnit ani darovat a po večeru je krupiér sečte.
Rozdání nikdo nekomentuje nahlas, dokud neskončí; ptát se smí jen krupiér a ten, komu je určena otázka.
Karty se drží nad stolem a v dohledu krupiéra; kdo je chce vidět zblízka, požádá o to.
Telefon zůstává v kapse, fotografie karet ani cizích tváří se nepořizují, zvuk je vypnutý.
Když hráč opouští stůl, řekne to krupiérovi předem a nenechá po sobě rozdělané rozdání.
Spory řeší vedoucí sálu a jeho rozhodnutí platí; nikdo nemluví hlasitěji, aby přemohl druhého.
Do sálu se nenosí jídlo, jen káva, čaj a limonáda, a to v zavřených hrnečcích s víčkem.
Kdo je unavený nebo se mu hra přestala líbit, vstane a odejde; není to selhání, jen rozumné rozhodnutí.
Nikdo nehraje o peníze a nikdo se nesnaží získat výhru; jedinou odměnou je jméno mistra večera.
Kdo poruší pravidlo poprvé, dostane od vedoucího sálu vlídné upozornění; kdo ho poruší potřetí, je požádán, aby se vrátil jiný večer.
V celém domě
Deset pravidel pro jídelnu a chodby
Do jídelny se chodí i bez karet; večeře není vstupenka do sálu a sál není podmínkou večeře.
Kabát se odkládá na věšák v chodbě, kde ho hostitelka podle potřeby pohlídá a vrátí.
Hlasitý smích je vítaný, hlasité hádky ne; kdo se rozčílí, ať si vyjde na chvíli ven.
Stoly v jídelně se rezervují a po patnácti minutách bez zprávy se uvolní dalším hostům.
S sebou se do domu nenosí cizí jídlo ani nápoje, protože kuchyně o každém talíři ví předem.
Děti a mladiství do domu nesmějí, ani na večeři; věková hranice platí bez výjimek.
Hosté se mezi sebou nefotí bez svolení a snímky z domu se nesdílejí s popisem cizích jmen.
Kdo si všimne škody na zařízení, řekne to hostitelce hned; nikdo za nahlášení nikoho nekárá.
Psi do domu nesmějí, výjimku mají jen vodicí a asistenční psi se svými pány.
Odpadky patří do košů u vchodu a talíře se po jídle odnášejí na pult, pokud o to hostitelka požádá.
Hostitelka může kohokoli požádat, aby odešel, pokud ohrožuje klid ostatních; hosta pak pozve, aby přišel jindy a v lepší náladě.
Proč pravidla
Krátké vysvětlení k dlouhému seznamu
Pravidla nevznikla v kanceláři. Každé z nich má za sebou večer, kdy se něco pokazilo: rozlitý čaj na suknu, spor o to, kdo má na tahu, hádka u dveří o to, kdo smí dál. Hostitelka a vedoucí sálu si nejdřív poznamenali, co se stalo, a pak teprve napsali, co z toho vyplývá.
Seznam se čas od času mění. Když se ukáže, že pravidlo nikomu nepomáhá, vyškrtneme ho; když přibude zkušenost, přidáme nové. Vždy platí to, co visí na tabuli v předsíni, a ne to, co se povídá.
Pravidla platí stejně pro hosty i pro tým. René Kovář nesmí mít v sále telefon, František Blažek nesmí nosit do sálu talíř a Šárka Vrbová musí ukázat doklad, pokud se u dveří někdo zeptá. Kdo se pravidly řídí, nemusí je znát nazpaměť, stačí chuť k tomu, aby se u stolu všem dobře sedělo.
Pokud ti některé pravidlo připadá nejasné nebo nepřiměřené, řekni to hostitelce. Neuděláme výjimku, ale vysvětlíme důvod a pokud ho neumíme zdůvodnit, pravidlo odstraníme.
Dohlížejí na to všichni, ne jen vedoucí sálu. Krupiér hlídá stůl, hostitelka vchod, František kuchyni a René chodby. Když se někdo cítí nejistě, vystačí si s pohledem na kohokoli z nich a ten mu pomůže. Žádné pravidlo nestojí na trestu, všechna stojí na ohledu.